O mně Informace Projekty Realizace Grafika Inspirace Kontakt

Seznam činností
Proč architektura?
Curriculum Vitae

Architektura je fascinující obor lidské činnosti, který má jednu zvláštnost – je mostem mezi dvěma světy. Světem racionálním - logickým a naopak světem umění, kreativity a abstraktního myšlení. Pohybuje se na samé hraně, která je mnohdy velice těžko definovatelná, ale o to přitažlivější.

Je na ní úžasné, že ať už člověk navrhuje leccos, vždy má možnost za sebou vidět hmatatelné výsledky. Kdykoli se pak podívá na složku s dokončeným projektem a posléze na realizaci, zmocní se ho dobrý pocit, že udělal něco - byť třeba úplně malého - „pro lidstvo“. A to je asi důvod, který architekty neúnavně žene kupředu, ačkoli je to někdy opravdu řehole...

Já sama jsem se k architektuře jakožto své životní volbě dopracovala postupně. Coby malé dítko jsem chtěla být prodavačkou nebo doktorkou. Někdy ve třech letech jsem ale vzala do ruky barevné pastelky a možná v tu chvíli se rozhodlo, že se moje profesní dráha protne se světem umění. Začala jsem kreslit a malovat, navrhovala oblečení pro panenky. Na základní škole jsem snila o profesi módní návrhářky, dokonce jsem měla v plánu přihlásit se na oděvní školu. V devítce ale přišel střet s realitou, a protože jsem začala uvažovat pragmaticky, chtěla jsem si vybrat obor s dobrým uplatněním. V rodině máme několik stavařů, a tak jsem se zašla podívat na den otevřených dveří stavební průmyslovky. Když jsem viděla všechny ty plány, výkresy a axonometrie, zaujalo mě to tak, že jsem nakonec za zdmi tohoto ústavu strávila čtyři nezapomenutelné středoškolské roky. Zatímco ale ostatní bavilo rýsovat řezy a půdorysy, já si ve svém volnu ke všem projektům kreslila „třidéčka“ a navrhovala do nich interiéry. Když jsme přešli na počítače, které trojrozměrný obraz vytvářely samy, začalo mě to hluboce fascinovat. Představovala jsem si, jak musí být úžasné projít se prostorem, který člověk sám vytvořil. Ačkoli o architektech se v mém okolí vždycky mluvilo jako o arogantních pološílených umělcích, nějak jsem zatoužila být jedním z nich. Nebavilo mě projektovat nápady někoho jiného. Chtěla jsem vdechovat život vlastním budovám!
Koncem roku 2003 jsem si tedy podala přihlášku na dvě fakulty architektury a posléze ke své obrovské radosti úspěšně složila ukrutné několikakolové přijímačky do Prahy i do Brna. Vzhledem ke svému bydlišti a obecné pověsti škol jsem se rozhodla pro druhou možnost a na univerzitě v jihomoravské metropoli zakusila život vysokoškoláka. Vzpomínám si na svůj první den, který mě naprosto vyděsil, a toto zděšení trvalo celý nadcházející rok – samá teorie, čísla, vědy a pavědy! Zároveň jsem ale byla i natěšená, protože od druhého ročníku už se mělo hodně tvořit, a to pro mě byla vždycky vzrušující činnost. Škola organizovala pro studenty spoustu workshopů, exkurzí a zájezdů, takže ačkoli bylo studium náročné, bavilo mě to. Možná právě ta náročnost způsobila taky, že jsme se jako kolektiv hodně stmelili a vytvořilo se mezi spolužáky spoustu nerozlučných přátelství...
V květnu 2008 jsem úspěšně skončila bakalářské studium a nastoupila do navazujícího, magisterského, které bylo završeno obhajobou diplomové práce v červnu 2010. Nyní se vydávám do nepředvídatelných vod architektonické praxe. Člověk nikdy netuší, kam ho zítřek zanese a co před něj postaví… ale už se na ty výzvy docela těším!



© 2010 Kněžda & Maička
Česká Kanada - Kněžíčkovic Ateliér - originální ruční výrobky Ubytování Česká Kanada - Stálkov U Boba Agentura Slavonicko - Pobyt a ubytování Slavonice a okolí